Tygří rozhodnutí

By | 2017-07-25T18:50:32+00:00 Září 19th, 2016|Kategorie: Novinky Lektoři|

Když jsem před více než sedmi lety seděl na setkání alkoholiků svépomocné skupiny, srdce mi bušilo, že to snad každý musel slyšet. Vedle mne seděl shodou okolností jeden známý. Vypadal mnohem klidnější, jen se trochu ošíval nad tím, co vidí a slyší. Tenkrát jsem učinil rozhodnutí, že přijdu zase a pak zase. Přestal jsem uvažovat nad okolnostmi a věřil, že tady to půjde, i když tomu zatím moc nerozumím. Můj známý udělal pravděpodobně jiné rozhodnutí. Po nějakém čase jsem ho potkal ve smutném stavu u jednoho obchodního centra. Rok po té zemřel.

Po nějaké době jsem začal chápat svůj život jako nekonečnou řadu rozhodnutí. Malých i velkých. Ale žádné nebylo konečné nebo to poslední, po kterém už není třeba rozhodovat se.

Dnes řada mých klientů prožívá podobné schéma myšlení. Rozhodnu se – a je to, už nemusím být dál aktivní a počkám, co se stane. Tato falešná idea přivádí mnoho lidí na hranici existenční propasti. Je to ale jen návyk neúčastnit se, vyhýbat se rozhodovacím procesům, které každý den musíme podstoupit. Proč to, ale dělají? Strach? Sebedůvěra? Lenost? Pochybnosti? Co to je?

Jsou to programy! Programy, které podvědomě řídí člověka, jeho přemýšlení a tedy i rozhodování.

Představte si člověka jako robota z masa a krve. Ještě když je malý a teprve se vyvíjí, tak klávesnici k jeho programování(vývoji) mají rodiče, prarodiče, školka, škola…Jak postupně roste, snaží se napodobovat programy a ty které se mu nelíbí přepisovat jinými. Ale protože ještě sám neumí programovat, hledá vhodné programy ve svém okolí. Nakonec se sice naučí tvořit nové programy sám, ale to už je plný starých, uložených programů…

Programy, které lidé žijí od dětství, jsou uloženy v jejich podvědomí a stávají se “pravdou”.

Příkladem je klientka- říkejme jí – Lída. Lída byla v dětství ponižována rodiči, otec ji zneužíval a ještě ji přesvědčoval, že ona je ta špatná. Matka ho v tom podporovala a Lída tomu uvěřila. Vznikl tak program, já jsem ta špatná a za všechno můžu a starala se o rodiče až do jejich smrti. Mezitím se vdala a kupodivu, manžel ji ponižoval stejně jako otec…Její řešení? Alkohol. Ten ji otupil tak, že snesla mnohem víc. I to je vlastně rozhodnutí, ze kterého vznikl návyk a závislost.

Jednoho dne přišla za mnou a začali jsme malovat Mapy. Životní mapy. Což je rychlá a účinná technika pro poznání skutečných příčin aktuálního fungování jednotlivce a vedení kroků ven z tohoto stavu. Nejdříve odhalovaly iluze, představy a až po nějaké době holou skutečnost. Přiznat si to, byl náraz, ale nezbytný. Postupně poznává svého tygra a opatrně otevírá klec, ve které umíral.

Stanislav Titl